Klasické kytary

Klasická kytara je tradiční hudební nástroj s nesmírně dlouhou historií. Jejich nylonové struny (kovové na tento typ kytary nepatří), produkují specifický zvuk, velmi odlišný od tzv. ,,westernové kytary“ se strunami kovovými, a je primárně určen pro hraní vážné, klasické hudby, případně flamenca a některých dalších žánrů. Baví-li Vás hudba např. Pavla Steidla, prof. Štěpána Raka, Milana Zelenky či Lubomíra Brabce, je klasická kytara, nazývaná dle země svého původu též ,,španělka“, to pravé pro Vás.  Průvodce výběrem kytary

#ShowMore#

Začíná-li se na kytaru učit Vaše dítě, a plánujete-li jeho zapsání do Základní umělecké školy, je pravděpodobné, že právě tento typ kytary bude pro Vaše dítě vyžadován. Pro tyto případy jsme kromě kytar s plnou velikostí těla (4/4 kytara) široce vybaveni také kytarami s menším tělem (1/2 kytara, 3/4 kytara).

V našem sortimentu nechybí cenově nejpříznivější kytary vyrobené z vrstvené dýhy, přes vyšší kategorii kvalitnějších kytar polomasivních (rezonanční deska je v tomto případě vyrobena z masivního dřeva), až po špičkové, luxusní nástroje, kytary celomasivní.

Všechny naše kytary jsou pečlivě zkontrolované a odborně seřízené.

Historie klasické kytary:

Klasická kytara, jak ji známe dnes, má bohatou a fascinující historii, která sahá až do starověkých civilizací.

Starověk a Středověk:

• Starověký Egypt a Řecko: První předchůdci kytary se objevili již ve starověkém Egyptě a Řecku. Nástroje jako lyra a kithara měly struny a byly hrané pomocí prstů nebo plektrem.
• Středověká Evropa: V období středověku se v Evropě objevily různé strunné nástroje, jako je oud, který přinesli Maurové do Španělska, a latinská kytara (guitarra latina). Tyto nástroje měly výrazný vliv na pozdější vývoj kytary.

Renesance a Baroko

• Renesanční kytara: V 16. století se objevila renesanční kytara s čtyřmi dvojicemi strun, známá jako cours. Tato kytara byla populární v Španělsku a Itálii.
• Barokní kytara: V 17. století se kytara dále vyvíjela, přičemž barokní kytara měla pět dvojic strun a byla bohatě zdobena. Byla populární mezi šlechtou a používala se v komorní hudbě.

18. a 19. století

• Klasická éra: Na přelomu 18. a 19. století došlo k významným změnám v konstrukci kytary. Nástroj získal šest jednoduchých strun namísto dvojic a standardizoval se tvar těla a ladění.
• Antonio de Torres: V polovině 19. století španělský výrobce kytar Antonio de Torres vytvořil design, který se stal základem moderní klasické kytary. Zvětšil tělo kytary, zlepšil její rezonanci a přidal nový typ výztuhy v podobě vějíře (fan bracing), což výrazně ovlivnilo zvukový charakter nástroje.

20. století až současnost

• Moderní klasická kytara: Ve 20. století se klasická kytara stala populární po celém světě díky virtuózům jako Andrés Segovia, který kytaru etabloval jako seriózní koncertní nástroj. Výrobci jako José Ramírez a další pokračovali v inovacích a zdokonalování konstrukce nástroje.
• Technologické inovace: Moderní výrobci kytar experimentují s různými materiály, jako jsou uhlíková vlákna a kompozitní materiály, aby vylepšili zvuk, trvanlivost a hratelnost kytary.